VYSPAT SE NA FESTIVAL

Jak jste si jistě všimli, filmových festivalů v České republice není nazbyt a já jsem letos měla možnost se podívat na jeden z největších – Letní filmová škola (lfš). Tento festival je jemně punkově založený a toho jsem si užívala dosyta. Protože na škrobených akcích nemůžete vyvalit koblížek a lízat máslo při projekcích nebo přednáškách. K tomuto je lfš ideální – lidé se většinu času povalují po zemi a sosají nejlépe alkoholický drink. Letošní ročník byl navíc ve znamení neskutečného vedra, takže drinků se vypilo podstatně více. Díky vedru bylo jistým pravidlem, že v kinosálech bylo jako v peci. A v kombinaci s jistým ovíněním z drinků, které si diváci dávali ve snaze uhasit vedro, nezřídka kdejaký divák při projekci zamhouřil očko. Tento text se bude zabývat kvalitou spánku v kinosálech na lfš a zároveň i kvalitou kinosálů. Já totiž, jako správné máslo, jsem prospala mnoho projekcí.

Kino Hvězda

Hlavní kino lfš skýtá několik příjemných, ale i nepříjemných vlastností pro spáče. Když se chcete prospat v tomto kinosále, musíte vědět, na jaké místo si sednout a kam nesedat. Pro vysoké diváky nebo takové, kteří nedokáží klidně sedět, doporučuji nesedat do zadních řad. Je tam daleko méně místa na nohy, takže i méně místa na klidný spánek. Výjimkou jsou dvojitá žolíková sedadla určená pro páry. Pro nás sálové spáče ovšem znamenají pohodlný gauč. Až tedy na tyto sedačky doporučuji lovit místo někde uprostřed sálu. Ovšem pozor na sedadla uprostřed řad (zejména 11, 12, 13, 14), protože když není sál úplně plný, velmi zde fouká klimatizace. Mně osobně to velmi budilo z ranního dospávání. Avšak když je sál plný, jsou zmíněná místa opačně nejlepší. Kvůli plnému sálu a nedostatku čerstvého vzduchu lze zde aspoň trochu dýchat. Zároveň vás také nepřekračují vyčůraní diváci a nemusíte uhýbat, a tak se vzp/bouzet. Celkově hodnotím spaní v kině Hvězda velmi dobře. Sedačky jsou pohodlné a mají i opěrky na hlavy. Hodně místa na nohy, a když ukořistíte žolíkový gaučík, pohodlí je zajištěno.

Sportovní hala

Jak již z názvu napovídá, sportovní hala není skutečný kinosál. Nicméně kupa židlí v tělocvičně a docela slušný prostor ke spánku. Tento sál jsem nikdy nezažila úplně plný, a proto se nabízí k tomu otočit židli před sebou a udělat si z ní podnožku. Toho samozřejmě jde využít spíš vpředu sálu než vzadu. Vpředu totiž sedí daleko méně diváků a vzadu je mírná elevace. Jinak jsou židle celkem nepohodlné a na prospání bych volila jiný ze sálů. Ovšem program sportovní haly přímo lákal diváky, kteří si chtěli orazit od narativů. Takže víčka se povětšinou zavřela ani netuše jak.

Klub kultury

Sál kulturního domu rovněž vyplňovala hromada nepohodlných židlí. Kupodivu zde bylo i mnohem větší dusno a horší vzduch než v předchozích sálech. V tomto sále jsem zamhouřila oko jen na chvilku, po které jsem se vzbudila absencí vzduchu. Do Klubu Kultury jen na vlastní nebezpečí!

Kino Reduta

Kino je rovněž kulturní sál se židlemi. Ovšem je zde méně židlí a je lemovaný okny a jinými větracími otvory. Takže vzduch zde byl příjemný i v plném sále a v největším vedru. Dalším pozitivem kina Reduta bylo, že židle v sále měly opěradla. Vždy se spí příjemněji, když se můžete opřít o ruku a nekolébat celou dobu hlavou. Avšak má zkušenost je taková, že jsem v tomto sále ani jednou neusnula. I když jsem měla namále a sváděla jsem dlouhý boj, překonala jsem to. Gratuluji kinu Reduta!

Kino Mír

Sem nechoďte spát na poslední chvíli. Nedostanete se dovnitř. Nebo aspoň já jsem sem měla několikrát namířeno, a kvůli nedostatku místa jsem se nevlezla. A ještě aby mě tam někdo viděl spát. Bych dostala… Ale i tak se chyby staly. Naštěstí jsem seděla úplně v poslední řadě vedle promítací kabiny a nikdo si mě nevšiml. Šlofík celkem nekvalitní. Málo místa, nepohodlné židle, plno, vydýchaný vzduch. Před tím, než jsem usnula, jsem moc ani neviděla na plátno. To zajistilo, že jsem pak nemohla snít o právě viděném. Snění o filmu a vytváření paralelních událostí a pokračování je má oblíbená kratochvíle a v kině Mír jsem o to byla ochuzena.

Slovácké divadlo

Konečně sál, ve kterém jsem spala skoro při každé návštěvě. Sedačky byly tak nepohodlné, že jsem se vždy uvelebila tak, abych nepohodlí přečkala. Avšak pohodlnější poloha sváděla ke spánku. Bylo to velké dilema. Samozřejmě jsem vždy radši zvolila spánek než nepohodlí. Svoji spací náladu také přisuzuji tomu, že Slovácké divadlo je nejdál od centra a od Kina Hvězda, okolo kterého se festival soustředí. Divákovi vyprahlému po daleké pouti vedrem ke Slováckému divadlu nezbude nic jiného, než nabrat další energii na cestu zpět.

V letních kinech jsem potřebu spánku neměla. Nejspíš díky chladnému večernímu vzduchu. Zároveň také kdybych spala večer, neměla bych potřebu a možnost spát na projekcích přes den.

Tak to nefunguje. Spaní v kině je zkušenost, která představí kinematografii z jiné strany. Donutí naši imaginaci konstruovat jiný vývoj děje a možností, kterých se nám nedostane. Lidé spěte!