Kdy nastal začátek druhé Disney renesance?
Historické éry studia Disney
Pro lepší orientaci bude nejlepší začít tento článek přehledem jednotlivých ér animovaných filmů studia Disney. Všechno to začalo premiérou Sněhurky a sedmi trpaslíků, která v roce 1937 odstartovala takzvanou zlatou éru. Po vstupu USA do války bylo studium využito k produkci válečné propagandy. Z této éry máme mimo jiné Oscara pro hajlujícího kačera Donalda, ale to je téma na úplně jiný článek.
Ve snaze oprostit se od získané propagandistické image, se Walt Disney vrací ke svým pohádkovým kořenům s Popelkou (1950), čímž začíná stříbrná éra trvající přibližně do Waltovy smrti na konci roku 1966 (Kniha džunglí je posledním filmem, na kterém osobně spolupracoval). 
Během 70. let se studium soustředí více na dobrodružství antropomorfních zvířat (Záchranáři, Robin Hood) a akumulaci taletovaných animátorů – mezi nejznámější patří Don Bluth (Americký ocásek, Země dinosaurů, videohra Dragon's Lair a později Anastázie), duo Ron Clements a John Musker (Slavný Myší Detektiv), designer Glen Keane a později i John Lasseter a Tim Burton. V roce 1979 Don Bluth opouští studium jako správná drama queen (spolu s dalšími 12 animátory) a zakládá si vlastní studium.
Disney se během 80. let potýká s mnoha problémy a upřednostňuje produkci hraných filmů. Animovaná produkce stagnuje, dokud se Ron Clements, John Musker (režiséři) a Glen Keane (hlavní animátor postav) nedají dohromady a nezpůsobí první Disney renesanci startující v roce 1989 Malou mořskou vílou a pokračující Kráskou a zvířetem (1991), Aladinem (1992) a vrcholící Lvím králem (od jiných tvůrců, 1994).
Další drama jako ze správné telenovely přichází roku 1994, když tehdejší CEO Disney studia Jeffrey Katzenberg resignuje a stává se „K“ v DreamWorks SKG (Steven Spielberg, Jeffrey Katzenberg, David Geffen). Tehdy nastává prudký úpadek druhé půlky renesance s filmy jako Pocahontas (1995), Zvoník od Matky Boží (1996), Herkules (1997), Mulan (1998) a Tarzan (1999). Kvalita těchto snímků je diskutabilní, ale z finančního hlediska se tyto filmy svým předchůdcům nemohly rovnat. Disney se rozhodlo přesunout svou energii a úsilí do nově vzniklého a prosperujícího pod-studia Pixar zaměřeného na vývoj 3D animace.
Přes dvě dekády Pixar dominoval pole kvalitní animace. Avšak před pár lety mateřské Disney studium povstalo z popela a znova je respektovanou konkurencí dokonce i samotnému Pixaru. Nabízí se tedy otázky: Který film odstartoval druhou Disney renesanci a čím se toto období vyznačuje?
Princezna a žabák vs. Na vlásku
Na první otázku se snaží komunita fanoušků najít odpověď již několik let. Někteří jdou až ke snímku Bolt (2008). Ale já bych řekla, že pokud nás minulost Disney něco naučilo, je to fakt, že každá nová éra začíná princeznou. Tohle je souboj mezi filmy Princezna a žabák (2009) a Na vlásku (2010).
Snaha vrátit se ke zlaté éře Disney, je u filmu Princezna a žabák viditelné jak se stylu animace (klasická 2D animace), tak ve struktuře příběhu (v tomto případě se jedná o klasický pohádkový příběh, přestože je zde přenesen do 10. let a New Orleans). U kreativního kormidla se navíc opět po delší odmlce objevuje renesanční dvojice Clements–Musker. Film však známou formuli adaptuje pro moderního diváka. Protagonistou je Tiana, první afroamerická hrdinka Disney filmu, s motivací a backstory naprosto nezávislou na jejím mužském protějšku. Výstavba ústřední romance taktéž zabírá prakticky celý druhý akt namísto dříve typického jednoho duetu v lese. Náznaky věcí budoucích jsou zde nepochybně k nalezení. Bohužel finančně nebyl snímek tak úspěšný, jak by si Disney představovalo, a jedním z nejvíc kritizovaných aspektů bylo přílišné soustředění na lovestory. Film byl také trochu táhnut dolů kvůli přílišné opatrnosti s Tianou. Opatrnost je pochopitelná, jelikož ženské protagonistky vždy čelí specifické kritice, která je o to více hnidopišská v tomto případě, protože se jedná o první disneyovskou hrdinku afroamerického původu. Tiana je v konečném důsledku tak neurážlivá, až se nebezpečně blíží hranici nudnosti.
Disney si vzalo tyto poznámky k srdci a jejich další film Na vlásku se rozhodl centrální romanci a pohádkový základ (který je v samotném filmu přítomný v naprosto stejné míře jako u Princezny a žabáka) ukrýt pod silnou fasádou akční dobrodružné road-movie. Nebo se to přinejmenším snažili takto prezentovat v něčem, co mohli ještě dostatečně ovlivnit – v marketingu filmu. Kromě neustálého připomínání faktu, že jde o 50. celovečerní animovaný film studia, byl původně plánovaný název „Rapunzel“ („Locika“) odkazující k hlavní hrdince změněn na „Tangled“ (český distribuční název „Na vlásku“) a první trailer vypadal takto:
(bojová scéna podkreslená P!nk se ve filmu nikdy neobjeví)
Na vlásku také přivedlo studio do pro něj téměř neprobádané oblasti CGI 3D animace, což bylo dalším lákadlem filmu, stejně jako (stále nepříliš obvyklá) praxe využití celebrit (v tomto případě Mandy Moore a Zachary Leviho) jakožto dabéru pro hlavní postavy (a to i při zpěvu písní). Všechny tyto taktiky přivedli do kin žádané množství diváků.
Zlý záporák vs. Padoušská psychologická pijavice
Co by byl Disney animovaný muzikál bez pořádného padoucha? Film jiné subdivize Disney jako Pixaru nebo Marvelu?
Ve zlaté éře byl typický padouch, který je zlý, protože je prostě zlý (Zlá královna ze Sněhurky, Maleficent ze Šípkové Růženky) a často je prakticky nezávislý na osobě protagonisty, který je jen nepohodlnou obtíží v jejich zlém životě. Ke změně pozice hlavního záporáka došlo během první renesance. Příběhy přestaly následovat tradiční formule zlaté a stříbrné éry Disney. Z klasického souboje dobra a zla se stal konflikt intrapersonální, nejčastěji o hledání vlastní identity hrdiny/hrdinky a jejich místa ve světě. Tím, že hrdinové přestali být stoprocentními paragony dobra, jednoduše „zlý“ záporák ztratil svou funkci v příběhu a i padouchové se museli dostat ze svých černobílých šablon do odstínů šedi. Záporáci nyní měli vlastní agendu, kterou jim hrdina svým jednáním kazil (Aladin a Jafar, Herkules a Hádes). Tento přístup v dnešní době dospěl do momentu, kdy jsou klasičtí záporáci re-imaginováni do nepochopených hrdinů jejich vlastních příběhů (hraná Maleficent). Druhou možností bylo pevněji svázat motivaci renesančních antihrdinů s vnitřním konfliktem centrálních postav (Belle a Gaston, Simba a Scar, Quasimodo a Frollo, do jisté míry Ariel a Uršula).
Nekromancer Dr. Facilier z Princezny a žabáka je návratem k jednodušším zkrátka zlým zloduchům. Jeho plán je naprosto nezávislý na Tianině konfliktu (i když je závislý na jednání prince/žabáka Naveena).
Oproti tomu Gothel z Na vlásku je k protagonistce až neobvykle blízko, vydává se totiž za její matku. Podobný vztah byl viděn u Frolla a Quasimoda. V obou případech to vedlo k velmi zajímavé dynamice, která měla silný dopad na charakterový vývoj centrální postavy. Avšak ani jeden z těchto filmů nedokázal takovýto vztah vytěžit tolik jako Planeta pokladů (2002) se vztahem mezi Jimem Hawkinsem a Johnem Silverem. Snažím se tím říct… Prosím podívejte se na neprávem zapomenutou Planetu pokladů – je to Ostrov pokladů… ale steampunk a ve vesmíru! A taky to, že Disney si momentálně stále není jisté, jak naložit se svými moderními padouchy. Čím dál více se uchylují k taktice Pixaru s padouchem, který je odhalený jako dějový zvrat (Raubíř Ralf, Ledové království, Zootopolis) nebo s žádným centrálním padouchem (Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa).
Dobový vs. Moderní
Jedním z největších pozitiv Princezny a žabáka bylo zasazení do atraktivní periody 10. let a lokace New Orleans, což mělo vliv na líbivý jazzový soundtrack.
Na vlásku je přes své umístění do kryptického „kdysi dávno v předalekém království“ jedním z nejmodernějších Disney počinů v oblasti hudebního aranžmá plného popový melodií (vhodných pro hlasy dabérů, kteří nejsou primárně muzikálovými zpěváky).
V tomto ohledu byl formát zlaté éry s svými éterickými pěveckými opusy opuštěn úplně, jelikož v pořadí další filmy Ledové království a Odvážná Vaiana jsou striktně vystavené na modelu současného broadwayského a off-broadwayského muzikálu.
Co tedy bylo počátkem druhé Disney renesance? Obávám se, že jde o starý dobrý případ toho, kdy jsou vítězi všichni zúčastění. Pokud se podíváme na prozatímní vrchol současného disneyovského znovuzrození – Ledové království – zjistíme, že je Frankensteinovým monstrem všeho výše uvedeného. Studium si vzalo důraz na princeznovský narativ a posun zažitých konvencí z Princezny a žabáka, akčně dobrodružný tón a interní charakterový konflikt z Na vlásku a utajeného hlavního padoucha od Pixaru, čímž stvořilo miliardy vydělávající bestii.
Klasická éra adaptovala pohádkové příběhy, první renesance je modernizovala a zdá se, že druhá renesance prozatím nastavuje meta-zrcadlo svým vlastním zažitým normám. Na jednu stranu je tento přístup vcelku osvěžující, na druhou stranu na kousanou satiru a meta-vtípky tady již máme animáky od DreamWorks a Disney přece jen více sluší jejich vskutku klasický a stále aktuální upřímný přístup.
...
Komentáře
Okomentovat