Kůl Tur a Kobliha

Dokument Cooltúra je slovenským výkřikem z roku 2016 od režiséra Mira Rema. Snímek kvůli svojí kontroverznosti nemohl jít do distribuce, protože několik účinkujících nedalo souhlas k projekci. Autor distribuci filmu vyřešil důvtipně. Pomocí právní kličky promítal film na akademické půdě. Avšak občas film promítnou veřejně a doufají, že to představitelé protagonistů nezjistí. Tak jsem se k filmu dostala já.

K samotnému filmu: Je velmi vtipně pojatý a divák si po celou dobu užívá nadsázky na populární slovenskou kulturu. Sled scén, u kterých je každá další absurdnější, jsou dynamicky sestříhané do groteskního pojetí. Po shlédnutí filmu jsem z něj z této stránky byla nadšená, ale měla jsem nezodpovězené otázky. Naneštěstí (pro film) jsem i byla svědkem následné diskuze s autorem.

Těsně po skončení filmu se zdá, že má hlubší smysl, což autor na diskuzi nevědomky vyvrátil. Takže z diskuze, která se konala na jeho obhajobu a pošpinění umělců, kteří nesouhlasili s distribucí, vznikla diskuze, která pošpinila  film jako celek. Asi po pěti minutách diskuze jsem již měla v hlavě jen jednu myšlenku, a to, že fungování filmu je náhoda! Například zobrazení nekvalitní kultury nekvalitním způsobem filmu. Při filmu jsem si myslela, že absence oné kvalitní slovenské kultury je důvodem, aby film působil nekvalitněji a tím umocnil nekvalitu zobrazené pop kultury. Nikoli. Absence zobrazení kvalitní kultury, a tedy nemožnost jejího porovnání s brakovou kulturou bylo zamýšlené jen pro šokování diváka. Takže autor si našel to nejhorší, co lze na Slovensku spatřit a sestříhal to do filmu. Možná se ani nedivím protagonistům, kteří nedali souhlas k distribuci. Nechci se jich, jako umělců zastávat, jakkoli je jejich tvorba kvalitní, ale v kontextu filmu, ve kterém je zobrazená soutěž o kopání hrobů a pak náboženští fanatici, nikdo nemůže vypadat dobře. Sám autor podotknul, že chtěl zobrazit dno slovenské kultury, ale pak o tom začal polemizovat: “Dno je pro každého jiné, někdo ani dno nemá...“. 

Nakonec věc, která mě nejvíce rozezlila a zároveň i rozveselila (ono už se tomu v tu chvíli dalo jen smát) je to, že autor posléze sám přiznal, že jeho samotného kulturní akce bavily a při natáčení si je naplno užíval. Jelikož tato informace ve snímku není nijak zobrazená ani řečená, působil autor jako pokrytec. Celou dobu se ve snímku vysmívá lidem, kterým se takováto kultura líbí a nakonec přizná, že jemu se to líbilo také. Můžeme namítnout, že se jednalo o guilty pleasure, který je o libosti v braku věci, avšak v tom případě to měl snímek obsáhnout. Jemný náznak by celou tuto nemorální situaci změnil.