Riverdale aneb znalost fandomu výhodou

Tak trochu jiný komiks

Archie Comics jsou součástí kulturního kapitálu každého amerického adolescenta už přes 75 let, avšak pro českého čtenáře jsou stále obskurní záležitostí. Není se čemu divit, kreslené příběhy z  každodenního života amerických středoškoláků se snadno ztratí v dodávce dynamičtějších superhrdinských komiksů gigantů jako je Marvel a DC.

Ve své domovině jsou však dobrodružství zrzka Archieho zmítaného v  milostném trojúhelníku mezi dobrosrdečnou holkou od vedle Betty a zbohatlickou kráskou Veronicou všudypřítomnou součástí dospívání. Pokud bychom chtěli najít podobný fenomén v našich luzích a hájích, nejvěrnějším příměrem by byl patrně náš Čtyřlístek. Pokud by Čtyřlístek měl několik paralelních univers včetně těch s Predátorem, skupinou Kiss a zombie apokalypsou… (Ano, všechny tyto linky opravdu existují.)

Kromě komiksů je fikční svět příběhů obehrávajících se v maloměstě Riverdale tvořen jaké rozhlasovými hrami, kreslenými seriály a nepříliš vyvedeným celovečerním filmem. Když už nic jiného, někomu může být povědomý alespoň tento song od Archieho kapely:

(bude důležitý níže)

Archieho universum dokázalo z objektivní slabiny vytvořit důležitou výhodu. Díky svým triviálním zápletkám, nízké míře akčnosti a archetypálním postavám je tento fikční svět nesmírně variabilní. Tímto způsobem je ideálním pískovištěm pro kreativní záměry jednotlivých tvůrců, kteří mohou universum dle libosti expandovat (jedním ze spin-offů Archieho je například v ČR známější Sabrina – mladá čarodějnice). Taktéž zde dochází k neustálému vývoji a přepisování kánonu, což umožňuje reformovat klíčové motivy s měnícím se historickým kontextem (pohled na milostné vztahy a genderové role se přece jen od 40. let trochu změnil). Nejnovějším verzí komiksů je reboot série z roku 2015, který je dobrým startovním místem pro případné zaujaté čtenáře.

Není se proto čemu divit, když byly komiksy v tomto roce adaptovány formou televizního seriálu Riverdale od stanice CW (Lovci duchů, Arrow, Gossip Girl…). Velmi očividně od stanice CW. Se všemi charakteristickými znaky CW – všichni přítomní (včetně rodičů a domácích mazlíčků) disponují očima hledícíma do vašich duší a břišními svaly, na kterých byste mohli strouhat sýr. 

Scénář je velmi krkolomný, herecké výkony kolísavé, soundtrack plný popových písní použit ve velmi výmluvných chvílích, kostýmy krátké a těsné a product placement až bolestivě viditelný. Nemůžu s čistým svědomím říci, že je tento seriál jakkoliv objektivně dobrý. Ale, zatraceně, užila jsem si každou minutu.

Riverdale je mnohem lepší než by takovýto seriál měl být. Hlavní důvodem tohoto je určitá míra sebeuvědomění – ovšem zde nemám na mysli klasickou sebeuvědomělost vyprávění (postavy mluvící do kamery nečekejte). Spíše jde o určité předjímavé uvědomování si situace, do které se seriál dostává v rámci širšího fikčního světa a desítek let zavedeného fandomu. Do jisté míry jde o uvědomování si přítomné intertextuality s 75letou historií a o to, jak je s touto intertextualitou pracováno.  Avšak aby mohlo být toto téma prozkoumáno, bude potřeba zabrousit i do spoilerového teritoria.

Seriálová adaptace a znalost fandomu

Již z promo materiálů bylo jasné, že Riverdale chtělo jít ve stopách mnoha kultovních seriálů. Už samotný název, přesunující centrum zájmu z úzkého kruhu známých dospívajících postav na celé město plné tajemství, připomíná praxi jiného seriálu CW Smallville. Avšak od první epizody divák myslí na jiné fiktivní město – Twin Peaks. I Riverdale je ospalým městem, kterým náhle otřese vražda místního teenagera. Celkový tón seriálu byl mnohými popsán jako kdyby  Twin Peaks a Beverly Hills 90210 zplodili dítě. O to zábavnější je fakt, že prominentní postavy rodičů hrají Mädchen Amick (Shelly z Twin Peaks) a Luke Perry (Dylan z Beverly Hills 90210). 

Takto zvolené obsazení je samozřejmě cílenou snahou asociovat Riverdale právě s těmito díly, která byla pro seriál viditelnou inspirací. Tato praktika následuje i v dalších epizodách, kde se v rolích dalších rodičů objevuje například Skeet Ulrich (Vřískot). A když už nevíte, který ikonický teenager osmdesátých let by se zde mohl objevit, Riverdale vám v roli Archieho matky přinese samotnou zrzavou královnu osmdesátek Molly Ringwald (Snídaňový klub).

Riverdale nespoléhá pouze na pocity nostalgie vůči jiným uměleckým dílům. Sebeuvědomělost se projevuje také ve výstavbě vyprávění. Zde je očividná téměř brilantní předvídavost tvůrců seriálu. Během rozhodování o kreativních způsobech adaptace známého komiksu scénáristé zapojili důvěrnou znalost svého fandomu, která jim v průběhu vysílání seriálu umožnila hrát si s diváky znajícími předlohu jako kočka s myší. Tato technika je použita v malých detailech, jako je použití coveru reálné písně, která používá sample z původní písně Archieho.

Další použití je v epizodních rolích, jako obsazení Shannon Purser z populárního seriálu Stranger Things a použití #justiceforethel v této epizodě, jenž jasně odkazuje k fanouškovskému #justiceforbarb z loňské netflixové senzace. 

Nejvíce se ale tato vychytralost projevuje ve dvou dlouhodobějších dějových liniích.
První z nich je vztah mezi šestnáctiletým Archiem a jeho učitelkou hudby slečnou Grundy. Dějová linie vzbudila pobouření mezi fanoušky nejen svým obsahem, ale také samotným faktem, že slečna Grundy je v komiksech dobromyslnou babičkou před důchodem. 

Ve čtvrté epizodě se však ukazuje, že opravdová slečna Grundy zemřela před několika lety (v ukázaném nekrologu v novinách je dokonce použita fotka ženy, jež vypadá přesně jako tato postava v komiksech) a že sexy učitelka je podvodnice na útěku.

Podobně si tvůrci s diváckým očekáváním i za hrozby fanouškovských protestů pohrávají v případě incestu mezi dvojčaty Blossomovými, nad kterým během seriálu spekulují jak diváci, tak samotné postavy. Situace je opět poměrně elegantně vyřešena a bez větších spoilerů může prozradit, že pokud je toto pro vás kritériem kvality, ano – tento seriál obsahuje i incest (tak trochu).

Možný potenciál vs. finální epizoda

Otázkou zůstává, zda je seriál života schopným i bez svých sice chytrých, ale stále poměrně laciných triků a pomrkávání na diváky. Dle mého názoru má ke stabilní samostatné existenci dobře nakročeno. Většina výše popsaných triků je využita v první půlce řady, aby vyvolala potřebný hype pro začínající seriál. Tvůrci pravděpodobně také doufali, že si takto co nejrychleji vytvoří potřebnou fanouškovskou základnu, které poté mohou s klidem dovyprávět zbytek příběhu. Tak se také stalo a v druhé půlce sezóny se děj téměř výhradně soustředí na řešení centrální vraždy. Pomrkávání je omezeno na minimum (např. Molly Ringwald). Místo toho jsou položeny základy pro dějové linky druhé sezóny (např. otec Veronicy), což je potřeba zvláště kvůli faktu, že vše motivující vražda je na konci sezóny vyřešena. Bohužel však takovým způsobem, že by se sledování Twin Peaks dalo považovat za spoiler pro Riverdale… No, zdá se, že se Riverdale nechce zbavit svých pomocných koleček jen tak. Uvidíme, jak to bude tomuto seriálu šlapat v druhé sezóně.

...