Disciplíny profesionálního diváka na 52. ročníku mezinárodního filmového závodu v Karlových Varech

Od 30. června do 8. července se v Karlových Varech uskutečnil již padesátý druhý ročník každoročního filmového závodu. Proč používám označení závod a nikoli festival? Chápu tyto pojmy v jistém kontextu za zaměnitelné. Není pochyb o tom, že sledování filmů přináší duševní potěšení, stejně jako nutí k přemýšlení. Málokdo se však pozastaví nad fyzickou náročností akce jakou kviff představuje. Speciálně pro Kynepur jsem se pokusil toto opomíjené téma z oblasti diváctví nové filmové současnosti pokrýt osobními poznatky a zkušenostmi. Mojí otázkou bude: jak by vypadal festival, kdybych ho nazíral jako sportovní událost? Nejprve ale: Kdo je mým sportovcem?

Zavedu si pojem profesionální divák (PD). Aby nevznikla mýlka, nemíním rozhodně profesionála z filmového průmyslu, který na festivalu většinou oplývá pohodlnou Industry akreditací. PD se odlišuje již na dálku výstředním vzhledem (není třeba rozvádět), který prozrazuje jeho vnitřní vlastnosti. PD je uvědomělý, byť nepříliš bohatý jedinec, jenž většinu svého živobytí během roku investuje do konzumace filmů. Festival pro něj tedy představuje povinný svátek, kde dokoukává, co ještě nestihl. Druhou největší investicí kromě akreditace (Festival Pass) je jeden z festivalových suvenýrů, např. taška, do níž si nacpe minimum věcí, jež mu pak usnadňují přežití (Obr. 1).

Obr. 1

PD se ubytuje zpravidla na zemi v kempu, případně ještě levněji na zemi u někoho doma. Nikdy nepřijíždí v páru, jelikož by ho jakákoli společnost rozrušovala při výkonu jedné z tvrdých festivalových disciplín. Sociální interakci omezuje na shánění lístků nebo prostě aby splnil lékařské doporučení chodit na sluníčko a mezi lidi.

Doufám, že jsem dostatečné objasnil modelového jedince, abych s ním nyní pracoval při hledání všech možných festivalových disciplín, do nichž denně s plným nasazením vstupuje:

- odseděné hodiny

Nejzákladnější ze všech disciplín. S počítáním hodin odseděných v sále se však pojí problém určení platných sledovacích hodin. Leckterý divák při projekci usne vinou pohodlným sedaček, skromnější zvukové stopy artových filmů a o to silnější stopou pachů ve vydýchaném sále. Uvaděči by měli správně chodit mezi sedadly s baterkami a probouzet odpadlíky. Jen ti nejlepší totiž dovedou bdít po celou dobu i za cenu současně prožívaného polosnu, jež zkresluje vyznění sledovaného filmu o nepatřičné myšlenkové asociace, často nekulturní povahy. Optimální počet celovečerních filmů na den je každého individuální. Zatímco mě vyhovuje nadprůměrných 5 filmů, průměr se odhadem pohybuje mezi třemi filmy denně (zdarma pokrytými základní akreditací Festival Passu). K počtu filmů se pojí také disciplína, která rozhoduje, zda se vůbec u takto velkého festivalu na nějakou projekci PD dostane, stejně jako vysvětluje příčinu jeho celkové vyčerpanosti a rozmrzelosti.

- kvantum nashromáždněných lístků

Pouze nezkušený pár, co je ve Varech poprvé, přijde odpoledne na pokladnu se žádosti na dnešní lístky. Takhle to nefunguje. Pokladny otevírají pro PD v 8 hodin ráno a prodávají lístky na den následující. PD by se sice mohli domluvit s ostatními, že vstanou společně v sedm hodin, ale jakého PD by to bavilo? Obr. 2 ilustruje situaci v kempu Rolava v 5:20:00, 4. 7. 2017. Namísto banální aktivity si PD přetvořil nákup lístku ve svého druhu disciplínu, v níž fronta skýtá pouze relativní možnost odpočinku.

Obr. 2

Opět jsou tací (většina) kteří v této disciplíně podvádějí a vysílají PD jako předsunutou hlídku, která je ověnčená mnoha akreditacemi. PD pak chudák stojí, mrzne, mokne, zatímco jeho neprofesionální přátelé ještě dospávají v příjemnějších podmínkách. Nemusí tak zažívat ty nervy, když se fronta dá do pohybu. PD, na něhož přijde řada se musí rychle rozhodovat mezi zbylými místy, sázet a vyvolávát přesné kódy jednotlivých projekcí. Ostatní mu přitom funí na záda. První a poslední den je navíc vyloučen ze hry Velký sál. Jen pro představu: výprodej lístku na film Listopad, kód 955, do Malého sálu v poslední den festivalu skončil v čase 08:04:52. Existují však i jiné cesty, jak se dostat do sálu, o kterých se zmíním v následujících dvou odstavcích.

- posvěcený černý trh

Nejde ani tak o disciplínu. Mělo by se ale pochválit, že festival myslel i na lidi, kteří vládnou více hlavou než tělem. Vytvořil Zeď nářku. Nenechte se zmást záhadným označením. Jde o velice výhodnou zónu nekontrolovaného obchodu s lístky a jinými službami. Princip je takový, že PD napíše, co shání nebo prodává. Potom čeká na telefonu, získává, co chcete, vydělává. Ne nadarmo funguje omezení denního nákupu šesti lístku na pokladně.

- včasné příchody a boj o místa

Vlastnictví lístku ještě vůbec neznamená, že si PD sedne. Drobné úskalí pro něj představují obří fronty akreditovaných před vchodem (zejména) do Velkého sálu, které lačně čekají na druhou šanci Marka Erbena. Jde o situaci pět minut před představením, kdy příjemný zvuk našeho předního moderátora ohlásí reproduktorem, že pokud PD nepřišel včas, tak má smůlu, přestože má platný lístek. V tu chvíli se nahrnou neprofesionálové a PD si musí sednout na zem. Povšimněte si, že ve všech disciplínách se doposud uplatňoval princip demokracie a volné soutěže. Co se příchodů týče, konflikty nastávají jen zřídka. Co bych zakázal, je předčasné odcházení.

- rychlé a zběsilé přesuny mezi filmy

Naštěstí je možné zapůjčit si zdarma bicykl, festivalový bus, BMW (to už není pro PD v ceně). Kdo by si po celodenním sedění nezaběhal pár kilometrů po kolonádě? Vzdálenosti mezi sály dokládám mapkou na Obr. 3, u níž se, ne že bych k tomu nabádal, nabízí srovnání s jinými festivaly (Obr. 3).

Obr. 3

Mapa pěší vzdálenosti Hotelu Thermal (1,7 km) a Kina Drahomíra (2,3 km) od Hotelu Pupp.¹

Samozřejmě kromě Festival Passu existují i jiné typy akreditací. Ty ovšem leží mimo pole mého zájmu o PD. Příslušník jiné, nechci psát „vyšší“, skupiny si analogicky vymýšlí vlastní disciplíny jako např. množství utracených peněz, věnovaných autogramů, vypitého pití, snědeného jídla, uplavaných hotelových bazénků apod. Vidíte, že také půjde o nesmírně náročné aktivity.

Z mého výkladu vyplývá: zážitky úzce specifikované skupiny PD si v ničem nezadají se sportovním utkáním či vojenským výcvikem. Domnívám se, že problematika vytrvalostního soutěžení paralelního k hlavní soutěži si zaslouží více pozornosti, kterou jsem se k některým jejím aspektům pokoušel přivést tímto textem. Pevně věřím, že bude rozvíjen ostatními badateli.

Poznámky:

1. Vyhotoveno v internetové aplikaci mapy.cz