On(a) zírá (2/2)

Pro lekci historie problematiky a obecné vysvětlení pojmů doporučuju přečíst předchozí článek On(a) zírá (1/2). Nutit vás nebudu, jsme ve svobodné zemi.

Jak se techniky she-male gaze dále liší od technik male gaze v různých kontextech bych nyní ráda vysvětlila na několika případových studiích:

Videoklip Charli XCX – Boys

Tento videoklip zpěvačky Charli XCX je naprosto otevřenou a zcela přiznanou satirou male gaze. Charli, která měla nad klipem naprostou kreativní kontrolu, se rozhodla známé mužské zpěváky, herce a internetové osobnosti zobrazit ve stylu stereotypně používaného právě pro fetišizaci žen filmovou řečí. Máme zde mnoho zpomalených nájezdů kamery i výraznou fragmentaci mužských těl. Ovšem tato práce kamery, spojená s male gaze, je zde kombinovaná s designem misanscény, který vychází ze stereotypně ženské estetiky. Celý klip a jeho hlasité poselství může představovat do jisté míry antitezi ke komplexu kastrace, o kterém ve své eseji Mulvey taktéž hovoří. Muž prý vnímá ženu jako připomenutí hrozby kastrace a jedinými obrannými mechanismy jsou pro něj voyeurismus a fetišismus (varovala jsem, že je tam hodně psychoanalýzy…). Jakou hrozbu pak může žena vidět v muži? Hrozbu jakéhokoliv násilí a především znásilnění. A obrannými mechanismy jsou v tomto videoklipu štěňátka a pastelové barvy (A víte co? – Ok, férové, silné argumenty.). Různé způsoby navození pocitu bezpečí v divačkách, ať už pomocí stylu nebo pomocí narace, jsou podle mě jedním ze znaků typických pro techniky she-male gaze.

Filmy Bez kalhot a Bez kalhot XXL

Příkladem toho, jak může být pocit bezpečí navozen pomocí samotné narace filmu, jsou například snímky Bez kalhot a Bez kalhot XXL. Technicky by se v těchto filmech neměla ženská perspektiva vůbec projevovat – hlavními postavami obou filmů jsou zcela exkluzivně muži. Navíc jsou tyto více sexy verze Do naha! natočeny mužskými tvůrci. Avšak tito tvůrci si patrně dobře uvědomují mezeru na trhu, kterou exploatují. Filmy jsou očividně točeny pro určitý niche segment diváctva – heterosexuální ženy a homosexuální muže. Příběhy se odehrávají v prostředí mužského striptérského klubu – v místě, které je pro ženy zakázaným ovocem, ale i bezpečným prostorem, což je sentiment, který je během obou filmů mnohokrát vyjádřen přímo v dialozích. Narace i struktura plně podporuje she-male gaze. Během první scény sice diváctvo zahlédne odhalené pozadí protagonisty Mikea (Channing Tatum), hned ale následuje dlouhá sekce expozice a ustanovení hlavních charakterů, za které by se nemusel stydět žádný indie mumblecore film. První scéna skupinového striptýzu přichází až v 21. minutě po tom, co již divačky viděly zákulisí show i osobní slasti a strasti všech postav, které se nyní na pódiu obnažují. 

Striptérské sólo samotného Mikea přichází až v 42. minutě a je zobrazeno z perspektivy postavy Brooke, jejíž přízeň se Mike snaží získat. Její reakce je téměř stejně důležitá jako jeho atrakce.

Práce s kamerou je v těchto scénách zcela jiná než při male gaze – povětšinou statické celky ukazující celé, nefragmentované tělo striptérů. Více se soustředí na samotný akt tance jako umění nebo schopnosti, než na mužská těla jako objekty. V tomto ohledu scéna zobrazuje spíše jakýsi akt mužského tokání.

V druhém díle Bez kalhot XXL je individualizace členů skupiny ještě výraznější. Film se velmi snaží zobrazit každého striptéra jako vizuálně i osobnostně odlišeného bez spadání do archetypních škatulek. Každá z jejich vedlejších dějových linek dospívá k uspokojivému konci ve vygradované finální taneční scéně. Důležitá je ale také scéna v luxusním striptérském domě, kdy postava Donalda Glovera serenáduje jedné z návštěvnic po jejím nedávném rozvodu, což opět podtrhává předpokládanou nutnost romantického a emocionálního aspektu she-male gaze.

Hvězdný obraz Colina Firtha (aneb she-male star-gazing)

Jak může she-male gaze ovlivnit zobrazování určitého herce je možné ukázat na hvězdném obrazu krále she-male gaze Colina Firtha. Samozřejmě by zde mohli být uvedeni i jiní umělci – např. už výše probíraný Channing Tatum, jeho předobraz z klasického Hollywoodu Gene Kelly, nebo nejvíc gay hetero muž Hugh Jackman. Colina Firtha jsem ale zvolila z důvodu, že je zdánlivě she-male gaze vyhledávám bez ohledu na to, zda ve filmu hraje milostný objekt protagonistky (pánové Darcyové v BBC Pýcha a předsudek i Denících Bridget Jonesové), milostný objekt protagonisty (Pravda nebo lež), nebo samotného protagonistu příběhu (Valmont, Láska nebeská). Zároveň se v tomto ohledu nezdá být omezen ani různorodými morálními kvalitami jeho postav. Čas strávený s jeho postavami je často rozšířen právě za účelem dodání ještě romantičtější a zranitelnější glazury (velmi viditelné například v BBC Pýše a předsudku). A určitě neuškodí, že ho filmaři rádi namáčejí:

Zajímavé také je, že jeho atraktivita se pro divačky nevytrácí ani s jeho zvyšujícím se věkem. Chytrým tahem je v tomto ohledu jeho role v sérii Kingsman, kde je ve vztahu k mladému protagonistovi ukázán coby ochranitelská otcovská figura jak na fyzické, tak na mentální úrovni (daddy issues evidentně taky prodávají lístky do kina!). Oba filmy série Kingsman jsou celkově také dobrým příkladem she-male gaze. Dějová linka Eggsyho je vlhký sen mnoha heterosexuálních divaček – bad boy, který však miluje svoji mámu a se svou spolupracovnicí má pouze platonický, přátelský vztah plný respektu, se v druhém dílu proměňuje na monogamního přítele, kterému je nepříjemné podvádět svou přítelkyni za účelem provedení mise (očividný kontrast s postavou Jamese Bonda a jeho mnoha Bond-girls) a na konci se z něj doslova stane princ. Nesnažte se mi tvrdit, že tyhle filmy nejsou určeny pro ženské divačky. A upnuté, na míru šité obleky taky určitě neuškodí.

Na závěr je potřeba dodat, že she-male gaze rozhodně není revolučním osvobozujícím řešením všech genderových nerovností ve filmovém médiu – naopak je plně ukotven ve stávajícím systému. Muž (protagonista/tvůrce/divák) je stále norma, žena (protagonistka/tvůrkyně/divačka) je odchylkou, která se musí přizpůsobovat a zavedenou normu využívat. Způsoby tohoto využívání jsou dostatečně výrazné a kreativní, aby byly popsány přinejmenším jednou studentkou filmové vědy na jednom internetovém blogu.

...