On(a) zírá (1/2)

Pokud se někdy dáte na studium filmové vědy, spíš dříve než později se jistě setkáte s esejí britské teoretičky Laury Mulvey „Vizuální slast a narativní film“ („Visual Pleasure and Narrative Cinema“), ve které roku 1975 ustanovila pojem „the male gaze“. Esej je krátká, ale zato revoluční v oblasti feministické filmové teorie. Její čtení určitě doporučuju, přestože je esej hodně sedmdesátková a možná až příliš vychází z psychoanalýzy. Ve zkratce zde Mulvey popisuje slast z dívání se (tvz. skopofilii), kterou může film, jako vizuální médium, svým divákům přinést. V klasickém narativním filmu je tato aktivní schopnost dívání se dostupná pouze mužům – jak postavám, tak samotným tvůrcům i divákům filmu je připsán mužský gender.  Ženám je dána pasivní role, je vnímána jako erotický objekt pro postavy ve filmu i diváka. Není asi třeba dodávat, že se pohybujeme pouze v oblasti heterosexuality. Filmová řeč může toto status quo zdůraznit například formou kamery, která pomaličku krouží okolo svůdných křivek těla herečky, nebo detailními záběry na fragmentované části těla (rty, oči, poprsí, pozadí, nohy, chodidla atd.). Takovéto techniky mají divákům pomoci identifikovat se s (obvykle) mužským protagonistou filmu a pravděpodobně jsme se s nimi všichni jako diváci někdy setkali.

Samozřejmě nyní jistě přemýšlíte, zda v dnešní progresivní a naprosto inkluzivní době existuje něco jako „female gaze“. No… rozhodně nejste jediní, kdo se na to snaží přijít. Jako všechno týkající se genderové a feministické problematiky, hledání odpovědí je komplikované a zaručeně někoho nesmírně uráží. Ze své nevzdělané pozice se bojím do tohoto tématu zabrušovat i jen o píď hlouběji. Pokud ale opravdu toužíte po rozšíření obzorů, doporučuji například master class Jill Soloway, nebo články blogu Women & Film, kde se povolanější autorky snaží nastínit, co by female gaze potenciálně mohl být. Sama Laura Mulvey se k problematice female gaze vyjádřila v tom smyslu, že opravdový female gaze neexistuje (velmi zjednodušuju pro účely tohoto článku, pro úplné informace si přečtěte její esej „Afterthoughts on 'Visual Pleasure and Narrative Cinema' inspired by 'Duel in the Sun'“). Pokud by se jen role prohodily, ženy by získaly aktivní schopnost dívání se a z mužů se staly pouze erotické objekty, ve filmové řeči by se toto projevilo opět stejnými technikami jako male gaze. A hele! – O tomhle přesně je tenhle článek. Protože když dva gendery dělají totéž, není to podle mě úplně totéž. Když ale nemůžeme použít termín female gaze, jaký termín zde použít? Za cenu uražení některých trans-lidí a nadržení některých porno-fanoušků v řadách našich čtenářů jsem se rozhodla pro použití termínu „she-male gaze“, protože je to překvapivě sedící popis pro tento fenomén. Všem se preventivně omlouvám.

Termínem „she-male gaze“ v tomto článku je myšlena snaha zachytit pomocí filmové řeči perspektivu ženských postav, nebo v některých případech dokonce tvůrkyň, a dopřát ženským divačkám vizuální slast. Stále ale operuje na bázi hádání toho, co je stereotypicky považováno za zdroje slasti pro heterosexuální ženy na základě „biologie“ nebo „chemie“ nebo čehokoliv podobného.

Přestože vychází z technik ustanovených male gaze, je v některých aspektech od male gaze viditelně odlišný. Male gaze i she-male gaze jsou většinou používány jako jednoduchý indikátor, který má pomocí filmové řeči sdělit diváctvu, že jedna postava je přitahována k jiné postavě v rámci klasického narativu. Vedlejším efektem by pak měla být identifikace diváků s postavou pociťující vizuální slast.

Srovnejme například tyto dvě scény:

Obě scény zobrazují první setkání hlavní postavy a jejich milostných objektů. Techniky zde použité vycházejí z všeobecně platných konvencí, které mají instruovat atrakci hlavní postavy k milostnému objektu. Tyto dvě scény jsou skvělými příklady použití male gaze a she-male gaze. Scéna z Transformers zobrazuje postavu Mikaely z pohledu Sama – kamera ukazuje fragmentované ženské tělo (všimněte si, v kolika záběrech zcela chybí Mikaelyna hlava), protože tvůrci předpokládají, že tohle je to, co cílovému divákovi přináší slast. Scéna z Twilight, zobrazuje Edwarda z pohledu Belly poté, co již viděla celou rodinu Cullenů a slyšela komentáře spolužáků o jeho mysteriózní prezenci, protože tvůrci předpokládají, že tohle přináší cílové divačce slast. Kamera se soustředí především na intenzivní oční kontakt dvojice (to, že je tento aspekt running jokem série má své důvody) a jejich sílící spojení. V pozdější nechvalně proslulé třpytí se scéně, she-male gaze vyjadřuje jednak fyzickou atrakci, ale také ustanovení důvěry mezi potenciálními milenci. Jelikož ženy prý musejí být při hledání partnera opatrnější, nestačí jednoduše ukazovat fyzické indikátory zdraví, plodnosti a dobrých genů – údajně je potřeba taky charakterový vývoj, zatraceně (nejlépe s tragickou backstory)!

Jak se techniky she-male gaze dále liší od technik male gaze v různých kontextech vysvětluji v dalším článku  na několika případových studiích: On(a) zírá (2/2).

...