Výkřik z Ji.hlavy aneb, co festival nezveřejnil musí učinit Kynepur

Další ročník festivalu v Ji.hlavě za námi a já ještě než udělám report, jako z Letní filmové školy, musím zveřejnit článek, který trpí pro své nevydání. Jako minulý rok jsem psala na festivalovém blogu a tento jediný článek nebyl zveřejněný, a proto tuto situací musí napravit Kynepur a zrovnoprávnit tak znevýhodněný článek. Důvod jeho osamění tkví nejspíše ve faktu, že jako správná kobliha jsem ho psala až po závěrečném zakončení festivalu a během neděle, během které se ještě celý den něco promítalo, press centrum už bohužel bylo zavřené a již se nepublikovalo o nevítězných filmech. 

Sekce fascinace se zabývala světovým experimentálním filmem a tedy sekce Fascinace exprmntl.cz je o českých snímcích. Následující článek pojednává o ještě víc experimentálním díle než je samotný experimentální film. Galerijní seskupení filmů je pro sály v Ji.hlavě celkem neobvyklé a téma ozdravné kůry se vydařilo.

Sekce: Fascinace exprmntl.cz

Název: Přikázané uvolnění. Motiv skupinové terapie a cvičení v dílech současných umělců

Zdravotní kůra posledního dne

Dílna, kterou kurátorsky poskládala Tereza Jindrová se skládala z pěti filmů, které byli opatřené i autorským komentářem kurátorky. Téma skupinové terapie bylo mezi filmy různorodě zastoupené.

Filmové záběry terapie doplněné o narativní komentář autorů navozovaly postupné zesilování účinku přesně tak, jako kdyby se diváci v kině rovněž účastnili terapie. Začali jsme u Migra jógy, která nám navodila pocit vyhnanství, pokračovali u Prvotní promluvy, následuje Někdy se cítí skoro šťastně, kde se naučili smát, aniž by bylo něco k smíchu a pomalu jsme a jeli násilně Společně 2017 dál a nehleděli na následky. Konečně zakončení za uvolňujících Dvou minut, které slouží k protažení těla a mysli.

Tato ozdravná procedura původně byla navržená pro galerie, ale kurátorka ji poskládala dohromady v takto dynamickém rozložení a skutečně se diváci mohli během sledování ozdravovat. První část nás uvolnila a následující části procedury občas příjemně, občas nepříjemně masírovala naši mysl. Závěrečné pohlazení jakožto třešinkou na dortu neslo poselství sebezdokonalení a příslib lepších zítřků.