Ironie je útěk z Brna

Všechno bude fajn je bezva heslo pro postfaktickou politiku i pro film. Proti všemožným vocasům brojí "laskavě anarchistický" snímek zatím jen pilkami a letáky, i když je jasný, že lačnýmu publiku, který se už vydalo do kina na film, takový východisko nestačí.

"Text píšu pár hodin po zhlédnutí a už se mi celá dějová linka téměř vykouřila z hlavy. Epizody se střídají tak nějak nahodile, asi jako když chytnete dobrého opileckého vypravěče ve 3 ráno v Mýdle." uživatel Fifer k filmu Všechno bude fajn, ČSFD >>>

Sick of maloměšťáctví. Sick of šmejdi a zneužívání odkazu undergroudu. Sick of trapnost a malost a architektura. Tohle všechno dokáže Robin Kvapil sdělit v balíku smutných postaviček potloukajících se mezi Mendlákem a Monte Bú, než do toho vloží reálnýho bývalýho kamaráda Hollana. Ač taky-reální, Mucha nebo Luboš Pavlovič v hořké podobizně Brna hrají, Matěj Hollan hraje jenom v použitém klipu. Komentátor, který odevzdaně nevesele komentuje divné dění v Brně třeba zpřed růžového Černého tanku, uvádí Hollana jako blázna a nikomu to už nepřijde divné. I z mišmaše ironie přitom může něco vyčnívat, třeba prst ukazující najednou na konkrétní osobu, co může za naše posrané životy. 

Osobní malichernost rozbíjí styl i krásně budované brněnské bezčasí. Když promítání začne archivními záběry na paneláky, ze kterých chtějí lidé a Bolek Polívka pryč, načež navazuje hlavní stať ze "současnosti", divák je zmaten; "co se vlastně změnilo," nepozná. Je Kvapilovo podobenství tak dobře spjaté s realitou? Věřím, že jo, že se za postavami buřičských důchodců, za hodným ňoumou, co vystudoval filozofii, a za rádoby dekadentní smetánkou skrývá něco univerzálnějšího než zacílení pár konkrétních příkladů, které zrovna Kvapil zná.

Kritika, a to i ta laskavá™, má akorát nepříjemnou schopnost vracet se odesílateli do ksichtu jako bumerang, když trochu ustřelí. Hejt na Plastic People of the Universe Revival prodávající hrnce důchodcům se nakonec taky obloukem vrací, když jeden z hrdinů coveruje (čti oživuje melodie) Boba Dylana. Je ale tohle ještě ironie? Nevíme.