Nejkrásnější screenshoty mojí osobní historie
Kinematografie je bezva. Můžeme v ní nacházet spoustu věcí, které se nám hlavou už honily, nebo z ní vytahovat nové věci, které se můžou znovu vynořit v nečekaných souvislostech; v tom je krása mnohoznačnosti umění. Netroufám si tvrdit, co je esencí filmové tvorby nebo co v nás z ní utkvívá nejvíc; stejně dobře si můžeme vybavit hudební téma Vesmírné odysey, mizanscénu Moulin Rouge nebo oblíbenou hlášku z Prciček. Pokud jde ale o zachycení zásadních (někdo by řekl esenciálních) myšlenek pro to které filmové dílo a rekonstrukci dojmu z něj, vhodně vybraný obraz poslouží na většinu standrardní produkce asi nejlíp. Screenshot je odrazový můstek nebo základ pro další přemítání, jako mentální obraz na externím disku zálohující nestálou paměť.
A Girl Walks Home Alone at Night. Aspoň na povrchu se to zdá jako íránská variace na Only Lovers Left Alive. Všechno je hrozně cool, brýle, upírka a auta a týpek tam v úvodním záběru krade kočku. Je za tím jistá rafinovanost, protože jsem zjistil, že to není jen samo o sobě cool, ale že ta kočka má v příběhu docela zásadní význam. (pořád si ale myslím že je to nejlepší poutač pozornosti, i kdyby s ní film ve zbytku vůbec nepracoval)
Moment, který pro mě naprosto vystihuje dojem z filmu Buffalo 66. Vincent Gallo v sobě drží citové bloky hrozně dlouho; tady jakoby se chtěl vnořit sám do sebe, když Christina Ricci překračuje jeho komfortní hranici. Mám z něj nutkání si dát ruce kolem kolen.
Když přemýšlím, u čeho jsem se kdy nejvíc bál, vybaví se mi kromě hororů a ExistenZ taky zasutá vzpomínka, jak děsivej občas je svět Ooo v Adventure time. Tady mě dostali, pomalý zjevení na scéně, temný les a podivná postava; je v tom něco co útočí na prvotní instinkty.
Kdyby se mě někdo zeptal na nejhorší scénu znásilnění, neřeknu ten hrozně dlouhý záběr z Irréversible, ale budu se pokoušet zmateně popsat Lynchovinu z Wild at Heart. V obraze se přitom nestalo nic explicitního; jen byla hrdinka naprosto v moci jeho surové energie. Jeho úsměv mi tu energii připomíná a nechávám si ho jako upomínku k další introspekci.
---to be continuously continued,
A Girl Walks Home Alone at Night. Aspoň na povrchu se to zdá jako íránská variace na Only Lovers Left Alive. Všechno je hrozně cool, brýle, upírka a auta a týpek tam v úvodním záběru krade kočku. Je za tím jistá rafinovanost, protože jsem zjistil, že to není jen samo o sobě cool, ale že ta kočka má v příběhu docela zásadní význam. (pořád si ale myslím že je to nejlepší poutač pozornosti, i kdyby s ní film ve zbytku vůbec nepracoval)
Moment, který pro mě naprosto vystihuje dojem z filmu Buffalo 66. Vincent Gallo v sobě drží citové bloky hrozně dlouho; tady jakoby se chtěl vnořit sám do sebe, když Christina Ricci překračuje jeho komfortní hranici. Mám z něj nutkání si dát ruce kolem kolen.
Když přemýšlím, u čeho jsem se kdy nejvíc bál, vybaví se mi kromě hororů a ExistenZ taky zasutá vzpomínka, jak děsivej občas je svět Ooo v Adventure time. Tady mě dostali, pomalý zjevení na scéně, temný les a podivná postava; je v tom něco co útočí na prvotní instinkty.
Kdyby se mě někdo zeptal na nejhorší scénu znásilnění, neřeknu ten hrozně dlouhý záběr z Irréversible, ale budu se pokoušet zmateně popsat Lynchovinu z Wild at Heart. V obraze se přitom nestalo nic explicitního; jen byla hrdinka naprosto v moci jeho surové energie. Jeho úsměv mi tu energii připomíná a nechávám si ho jako upomínku k další introspekci.
---to be continuously continued,
Komentáře
Okomentovat