Oscarová kategorie pro nejlepší celovečerní animované filmy je k smíchu

Debaty nad tím, do jaké míry získání ceny Akademie vypovídá o objektivní kvalitě nebo důležitosti obdarovaného snímku, se vedou jak mezi filmovými odborníky, tak mezi filmovými fanoušky každoročně. Každý se samozřejmě může umělohmotnému pozlátku naleštěných oscarových sošek jízlivě posmívat z výšin svého osobního kulturního kapitálu, avšak to Oscarům na vlivnosti neubere. I pouhá nominace na jednu z cen „důležitějších“ kategorií, zaručuje přinejmenším nezanedbatelné zvýšení finančních výnosů filmu. Toto platí pro snímek každého typu, ale dnes bych se ráda soustředila konkrétně na kategorii nejlepšího celovečerního animovaného filmu. Historie této kategorie je zajímavá a její současný stav je žalostný na tolik, aby si zasloužila naši pozornost.

Jelikož letos v březnu proběhne jubilejní 90. ročník předávání cen Akademie, může být překvapivé, že kategorie pro nejlepší celovečerní animovaný film vznikla až po novém miléniu, konkrétně v roce 2001. A první snímek, který byl v této kategorii oceněn…

Samozřejmě, že do této doby mohly celovečerní animované filmy vyhrát hlavní kategorii nejlepšího filmy… teoreticky. Prakticky si členové Akademie vzpomněli, že animované filmy jsou taky filmy jen v roce 1991, kdy byl v kategorii pro nejlepší film nominován snímek Kráska a zvíře, a následně v letech 2009 (Vzhůru do oblak) a 2010 (Příběh hraček 3). Tímto se animované filmy dostávají v rámci cen do stejně nevýhodné situace jako cizojazyčné filmy – nikde není řečeno, že by vyhrát nemohly, ale pravděpodobnost výhry je prakticky nulová (cizojazyčné filmy mají alespoň The Artist…).

Za svoji sedmnáctiletou existenci je kategorie pro nejlepší animovaný celovečerák jednou z nejvíce předvídatelných kategorií. To, co odlišuje Oscary a opodstatňuje jejich existenci, je fakt, že na rozdíl od ostatních cen udílených kritikou a novináři, výsledky cen Akademie jsou určovány lidmi z filmové praxe. Toto se odráží na nominacích, kdy všechny nominované filmy odpovídají technickému nadstandardu. Je však potřeba si také uvědomit, že členy Akademie, kteří hlasují a rozhodují o vítězích, tvoří převážně herci (pokud vás někdy zajímalo, proč Oscary tak často vyhrávají dialogová dramata z prostředí showbyznysu, tady máte příčinu). Proto je velmi vysoká pravděpodobnost, že toto ocenění bude každoročně uděleno jakémukoliv snímku od studia Pixar z daného roku. Pokud v daném roce Pixar nic neuvedl, vyhraje to pravděpodobně snímek studia Disney. Případně jiný naprosto divácky přístupný film, na který akademické voliče vytáhli do kina jejich děti, protože animované filmy jsou přece jen pro děti.

V takovémto stavu stagnuje tato kategorie již několik let. Znatelné podivení vyvolalo například roku 2012 vítězství filmu Rebelka, který vyhrál právě na základě toho, že byl snímkem Pixaru a to i přes svou konvenčnost a slabší příběh v porovnání jak s konkurencí (Norman a duchové, Raubíř Ralf), tak s pixarovským standardem. Další rozruch vyvolalo roku 2014 nenominování snímku LEGO příběh. V tomto případě však přiznávám, že za jednáním Akademie lze najít určitou logiku. Přestože byl LEGO příběh technicky inovativním počinem s obstojným dějem i poselstvím, stále se jedná o reklamu na produkt, což mohlo vést některé členy k (ač třeba pokryteckým) výtkám přílišné komerčnosti filmu. Podobná situace se opakuje i letos v případě filmu LEGO Batman, který je nejen komerční, ale i superhrdinský a parodický, což jsou další Akademii nelibé žánry. Rozdíl mezi ročníkem 2014 a letoškem je v tom, že LEGO příběh měl v roce 2014 silnou konkurenci. V prostředí filmů jako jsou Velká šestka, Jak vycvičit draka 2, Příběh o princezně Kaguje, Škatuláci nebo Píseň moře se dá diskutabilně argumentovat, že všechny tyto filmy si nominaci zasloužili více než LEGO příběh. Rok 2017 je ale rok na kvalitní anglicky mluvené animované snímky chudý – jediné dva filmy, které vyvolali silnější pozitivní reakce jak kritiky, tak publika jsou letošní předpokládaný vítěz film Coco a právě LEGO Batman. Jak se tedy stalo, že mezi nominovanými snímky je i film jako Mimi šéf?

Mohlo by se zdát, že pobouřená reakce je z mé strany poněkud přehnaná. Mimi šéf je technicky zvládnutý neurážlivý snímek, jehož jediným prohřeškem je přílišné spoléhání na slavný herecký hlas v obsazení a neoriginální příběh založený na jednom vtipu, který popravdě není ani tak moc vtipný. Mohla bych tento snímek přejít s nezaujatým mávnutím ruky. Avšak nominace Mimi šéfa ukazuje hned několik symptomů špatného stavu této kategorie najednou.

Zaprvé – letošní seznam nominovaných filmů je naprosto totožný se seznamem nominací pro letošní Zlaté glóby. V podstatě se dá říct, že Akademie zapomněla udělat svůj domácí úkol a na poslední chvíli jej okopírovala od benevolentního spolužáka, ale ani neměla tu slušnost udělat pár chyb, aby to nebylo tak zřejmé. Zadruhé – všichni předpokládají, že letos vyhraje Coco, tudíž ostatní nominace jsou jen do počtu. Mimi šéf je v takovém případě otřesnou volbou. Jedná se o film studia DreamWorks, jehož hlavní hvězdou je Alec Baldwin – tento film určitě nepotřebuje po-oscarový boost, který by ocenil film menšího nebo nezávislého animovaného studia. To samé platí pro další nominovaný film Ferdinand od studia Blue Sky. Jsou zde dvě možnosti. Členové Akademie si buďto neuvědomují, že i pouhá nominace může mít pozitivní vliv na zvýšení popularity i finančního výdělku filmu, nebo si to naopak uvědomují velmi dobře a jen se nechtějí s nikým jiným dělit. Nevím, co by bylo horší. Ale dejme Akademii na chvíli šanci a zkusme si představit, že to není banda prohnilých šedých eminencí, která tahá za nitky průmyslu, zatímco pojídá diamanty a pije slzy indie-tvůrců. I tak však narazíme na pravděpodobně největší problém Oscarů celkově – nesnesitelnou Hollywood-centričnost. Jak bylo uvedeno již v úvodu, cizojazyčné filmy mají při udělování Oscarů ztížené postavení. A co teprve pokud je snímek jak cizojazyčný, tak animovaný? V tom případě je vaší největší šancí doufat, že vaše jméno je Hayao Miyazaki. Občas se sice nějakému uměleckému frankofonnímu snímku povede přitáhnout pozornost Akademie, avšak například stabilně kvalitní asijská produkce nemá bez stabilní široké distribuce v USA (jako má studio Ghibli se studiem Disney) naprosto žádnou šanci. Což je obzvlášť škoda v letošním roce, kdy se v limitované americké distribuci potřebné pro kvalifikaci pro oscarové nominace objevilo hned několik kvalitních anime filmů (např. A Silent Voice nebo In This Corner of the World). Proč tedy ani jeden z těchto snímků není na nominační listině? Protože vyhledávat projekce mimo širokou distribuci je tááák těžké. Bylo by fajn myslet si, že členové s právem hlasovat skutečně objektivně posuzují kvality snímku a ne že jen hlasují pro ten jeden animovaný film, který nějaký nedopatřením alespoň viděli, nebo o kterém přinejmenším slyšeli od kamarádky synovce jejich chůvy, ale taky by to pravděpodobně bylo trochu naivní. Jsem si jistá, že tito voliči mají dobrý důvod k tomu, nevidět všechny filmy, pro které mají právo hlasovat.

Členové akademie během let opakovaně dokazují, že posuzování a odměňování animovaných filmů na základě jejich objektivních kvalit je nezajímá, protože animovaného filmu se i v těchto kruzích dále drží stigma méněcennosti. Bohužel tato situace se nezmění, dokud členy Akademie nezačnou jejich ratolesti tahat na limitované specializované projekce divácky méně přístupné animace.

...